Novostavba letounu z počátku letecké historie

Santos-Dumont Demoiselle

 1:72

Peter Straka „Eru“

Trocha historie na začátek:

Brazilský rodák Alberto Santos-Dumont byl jedním z nejznámějších leteckých průkopníků celé historie letectví. Jako bohatý dědic významného producenta kávy odjel na studia do Paříže a nakonec v ní strávil většinu svého dospělého života. Tam jej zaujal nový obor lidské činnosti – letectví. Nejprve se vrhl na navrhování a létání se vzducholoděmi. Stal se prvním člověkem který obletěl Eifellovu věž. Ale stále více jej přitahovala letadla. Dne 23. října 1906 provedl první veřejný vzlet se strojem těžším vzduchu. Ten byl dlouhý 60 metrů  a probíhal ve výšce 2-3 metry nad zení jak je zapsáno v análech organizace Aero Club de France a Fédération Aéronautique Internationale (FAI).

V roce 1907 zkonstruoval Santos-Dumont Demoiselle No.19, lehký jednoplošník s drátem vyztuženými křídly upevněnými na bambusovém trupu trojúhelníkové konstrukce. K pohonu byl použit kapalinou chlazený motor Dutheil and Chalmers o výkonu 20 koní namontovaný na náběžné hraně křídla. Po jeho neopravitelném poškození v roce 1908 staví další letouny s čísly 20- 22 s různými motory. Stavba letounu této konstrukce trvala celkem asi patnáct dní a měl na svojí dobu vynikající výkony. Mohl dosáhnout výšky cca 200 metrů a rychlosti skoro 100 kilometrů za hodinu, v závislosti na použitém motoru.

Santos-Dumont s tímto letounem vystupoval na veřejných letech v Paříži a jejím okolí. Letoun s dvouválcovým motorem se díky svým nákladům na stavbu a dobrým letovým vlastnostem stal neuvěřitelně populárním. Santos-Dumont byl z ohlasů tak nadšený, že zdarma nechal publikovat stavební nákresy tohoto stroje. Budoucí francouzské  eso Roland Garros letěl s tímto strojem v New Yorku  na dostihovém závodišti v Belmont Parku v roce 1910. V červnovém vydání časopisu Popular Mechanics publikoval konstrukční výkresy na Demoiselle a při té příležitosti prohlásil: „Tento stroj je nejlepší volba pro všechny, kdo chtějí dosáhnout dobrých výsledků, při nejmenších možných nákladech a minimu experimentování.“ Americké společnosti prodávají nákresy ale i letoun jako stavebnici ještě mnoho let poté.

Santos-Dumont Demoiselle se stal prvním sériově vyráběným letounem na světě. Jeho replika postavená podle původní dokumentace si dokonce zahrála v roce 1965 ve slavné komedii  Those Magnificent Men in their Flying Machines.

Model:

Jedná se o novostavbu Petera Straky v měřítku 1:72. Navíc jak sám píše se jedná o jeho první pokus o vlastní lepty. Co na to říci? Jen jedno slovo paráda. Pokud se chcete dovědět o stavbě víc zde je odkaz na Modelforum:

http://www.modelforum.cz/viewtopic.php?f=6&t=66264

Galerie modelu:

V dnešním díle občasníku „Jak na to“ si předvedeme postup ztvárnění kůže od Sergeje Mertense

Jak na kůži

Sergej Mertens

Co potřebujeme na začátek:

1.

Běžně připravený podklad, to znamená nastříkaný základní podkladovou barvou (světlou, nejlépe barvou plátna) a přelakovaný matným, nejlépe akrylátovým lakem.

2.

Olejové barvy – barevní škála je obrovská, odstín kůže můžete namíchat podle svých vlastních představ, ale v podstatě vystačíte s pár odstíny, všechny jsou pochopitelně zemité – Umbra pálená (pěkná, sytá barva, vynikajícíi na patinovani, ale je příliš naředěná a průhledná, dělá dojem spíš bahna než kůže), potom nějaký odstín Okru, lepší je Okr zlatý, dalším výborným odstínem je Sienna přírodní (ale dá se použít jakýkoliv odstín Sienny) . Ale nejlepší barva na kůži, je Mars (ne Snikers), čím tmavší, tím lepší, ten nepotřebujete kombinovat s jinými barvami – je soběstačný, když Vám podaří sehnat Mars Brown Dark Transparent, máte žolíka! Analog k odstínu průhledného Marsu ve světě neexistuje!  Vyrábí jej jedině „3K” Zavod Krasok v Petrohradě, občas je tahle barva ke koupi v obchodě s malířskými potřebami „Zlatá Loď”, v Praze.

3.

Dále potřebujeme něco co nám vytvoří struktutu odřené a vyleštěné kůže.  Jako vždy jsem premýšlel co by bylo nejvhodnější použít a vida! – čistič dýmky (pak říkají ze kouření škodí zdraví, mně například prospívá), pořídíme si silnější, má totiž silnější a pevnějsí štětinky, slabší varianta je jemná skoro jako vata a naprosto se na ztvárnění kůže nehodí.

4.

Jemnost v rukou a chuť do práce.

Pracovní postup:

1.

Na konci čističe dýmky uděláme oko (nebo jiný nám vyhovující tvar), může to být třeba i tvar koženého límce okolo pilotního prostoru.

2.

Na nabarvení povrchu kožené části použijeme neředěnou olejovou barvu (pouze odsajeme olej na savém papíře) a množstvím nešetříme. Pokud se bojíme ušpinění okolí můžeme jej zakrýt maskovací páskou.

3.

Navlhčíme očko čističe dýmky, já to dělám pusou, ale můžeme použít nádobu s vodou. Je to proto že na zvlhčeném povrchu se neslepují jednotlivé chloupky čističe.

4.

A přikládáme na povrch…POZOR ! žádné rozmazávání, prostě PŘILOŽÍME, v žádném případě netupujeme…čistič přesto že je navlhčený vezme přebytečnou barvu, a zanechá po sobě krásnou, neopakovatelnou strukturu…Čím silnější bude přítlak na čistič, tím světlejší budou vystupující části koženého povrchu. Myslím že jak s čističem zacházet, jakou sílu přítlaku zvolit, zjistíte po chvilce sami, prostě to musíte vyzkoušet a ideální postup si najde každý sám…Jinak, přikládáme, přikládáme, jemně či silněji, ale povrch musí být ve finále matný, jednoduše přebytečná olejová barva musí z kola (pardon z povrchu ztvárňované součástky) ven!

5.

Povrch necháme nejméně do druhého dne proschnout, pak ho můžeme lehce a velmi opatrně vyleštit (nejlépe hadříkem na čištění brýlí), to nám dále zmatní a sjednotí povrch a necháme opět den proschnout.  Nakonec povrch přelakujeme matným lakem (já používám laky Agama).

6.

DŮLEŽITÉ!!!  Základ povrchu  musí být matný, jinak se nám bude barva na povrchu rozmazávat a struktura odřené kůže nevznikne.

A nakonec pár fotografií kůže na modelu:

Novozélandská firma Wingnut Wings kvalitou svých stavebnic oživila zájem o prvoválečná letadla. „After market“ reaguje stále dalšími doplňky pro „chmelnice“ od Kiwíků.Také firma Nordland models nezůstává pozadu a rozšířila nabídku sortimentu o figurky letců a mechaniků z Velké války a další zajímavé doplňky.

Letci z Velké války
a jiné doplňky

Petr „DeSnek“ Pastera

Úvodem:

Firma Nordland se na trhu nově zaměřila na dobu Velké války. Jejím plánem je postupně nabízet vše, od doplňků, přes barvy, figurky až po literaturu. Tedy vše, co modelář věnující se první světové válce potřebuje a stále nenachází na jednom místě.

V současné době firma má již v nabídce barvy MisterKit, dřevo od Uschi van der Rosten (konkurence pro HWG), figurky pro měřítko 1:32, modely Eduard 1:48 a autentické odstíny WWI výrobce MisterKit.

Přibudou i další značky a výrobky, od firmy Roden, lepty Part, dekály Microdetails a airscale atd.

Cíle má firma vysoké a uvidíme, kolik z plánů se uskuteční a kolik z toho zaujme nás modeláře. Jako první představujeme figurky vhodné pro „chmelnice“.

Figurky firmy Model Cellar:

Série figurek jako stvořená pro dioramu s Kiwíky. Možnost zakoupení na stránkách Nordland models.

Figurky firmy Tommys War:

Velká válka, to nejsou jenom letci. Možnost zakoupení na stránkách Nordland models.

Figurky firmy Kellerkind Miniaturen:

Firma Kellerkind Miniaturen produkuje další zajímavé figurky pro Velkou válku. Co by byli letci bez mechaniků a stráží? Možnost zakoupení na stránkách Nordland models.

MisterKit Acrylic Colors:

Firma Nordland models dováží také řadu autentických odstínů používaných za Velké války výrobce MisterKit. V nabídce najdete barvy pro všechny zúčastněné strany:

German WW I Colors
Austro – Hungarian WW I Colors
British WW I Colors
French WW I Colors
Italian WW I Colors
Russian WW I Colors
United States Air Service Colors

Další informace najdete na stránkách prodejce Nordland models.

Wir sind über London! Bombing!

Gotha G.V Roden 1:72

martinos

Trocha historie:

Dvoumístný těžký bombardér Gotha G.V byl přímým nástupcem typu Gotha G.IV. Byl používán jednotkami Luftstreitkrafte především pro noční dálkové bombardovací nálety. Letoun vyráběla firma Gothaer Waggonfabrik AG.

Hlavní rozdíl oproti svému předchůdci byl v odejmutí palivových nádrží z motorových gondol a jejich umístění do trupu letounu. To sice vyžadovalo jak kompletní přestavění  motorových gondol, tak i nové rozmístění nákladu a změnu těžiště trupu letounu  ale odstranilo největší nebezpečí, kterým bylo protržení palivové nádrže při havárii letounu a následné rozlití benzínu na horký motor. Co hrozilo pak, netřeba dále popisovat.  Jelikož se v té době 75% havárií letounů odehrávalo právě při přistání letounu znamenalo toto značný příspěvek ke zvýšení bezpečnosti posádek.

Operačního nasazení se nový typ dočkal během srpna 1917.  Oproti svému předchůdci nenabízel žádné zvýšení výkonu, díky nárůstu hmotnosti  o 450kg tomu bylo naopak. Jedinou výhodou oproti typu Gotha G.IV byla schopnost ustáleného letu s jedním motorem. Další komplikací při nasazení byl nedostatečný výkon motorů Mercedes D.IVa zaviněný nedostatečnou kvalitou používaného paliva.

Během února 1918 začalo testování vylepšené verze G.Va se zdvojenými vodorovnými a svislými ocasními plochami a příďovým podvozkem. Vyrobeno bylo 25 letounů.

Třetí verzí se stala G.Vb, která byla dosahovala vzletové hmotnosti 4550 kg oproti 3975 kg původního provedení. Největší vizuální změnou oproti předchozím typům byla zdvojená kola hlavního podvozku. Ta se nakonec tak osvědčila že jimi byly vybavovány i předchozí verze letounu.

Idflieg objednal 80 kusů G.Vb a první byly dodány k operaci Bogohl 3 během června 1918. Ještě před uzavřením příměří stihla továrna všechny objednané letouny vyrobit, ale poslední série se již na frontu nedostala a místo toho byly tyto stroje zabaveny jako válečná kořist.

Galerie postaveného modelu:

Jedná se o Gothu G.Va 723/17. Bogohl 3.

 Bílá příď je znakem jednotky, drak byl osobním symbolem osádky. Lozenge má noční schéma zbarvení, trupový kříž byl přemalován a nakreslen více vzadu, stroj je vybaven přídovým podvozkem tvz. Stossfahrgestell.

Letoun byl byl v noci ze 4. na 5. července 1918 sestřelen francouzskou protiletadlovou palbou u Crochte, havaroval a byl ukořistěn.

Odkaz na stavbu : http://modelforum.cz/viewtopic.php?f=71&t=56578

Válečný tahoun císařského letectva, v královském měřítku.

Petr „KiR“ Keisler

Rumpler C.IV byl jedním z nejúspěšnějších průzkumných letadel císařského Německa. Vývoj tohoto stroje započal již v roce 1916. Zpočátku se u strojů prvních sérií objevily problémy s robustností letadla. Příčinou byl motor Mercedes D.IVA. Po zesílení konstrukce se Rumpler C.IV vrátil na bojiště, kde vydržel až do konce 1. světové války. Kromě západní fronty létaly tyto stroje i v Itálii a v Palestině.

Pár historických a muzejních fotek:

Fotografie postaveného modelu:

SIGová prezentace na Panthers Cupu

Panthers Cup 2012

Libor „Hellboy“ Mužík

V rámci první letošní modelářské soutěže v Praze se letos poprvé představil i SIG WW.I. A podle ohlasů veřejnosti i kolegů modelářů velmi úspěšně. Modely chmelnic, figurek, techniky i diorámat s tématikou Velké války byly jednou z nejnavštěvovanějších tématických výstav Panthers Cupu. A ani modely letadel z tohoto období se nedaly přehlédnout mezi soutěžními stoly. Jeden z nich Pfalz D.XII Slávy Vaňouse, dokonce vyhrál v ostře sledované kategorii vrtulových strojů v měřítku 1:32.

Pro ty kteří se nemohli osobně zúčastnit přinášíme fotografie nejen za SIGové výstavy, ale i ze soutěžního klání. Další SIGová akce je naplánována na letošní E-Day.

A zde jsou již slíbené fotografie:

12345►

Další novostavba v kapesním měřítku od Ondry.

Spad S.VII S.254  1:144 Novostavba

Ondřej Mokrý

Spad VII a navíc v markingu George Guynemera, netřeba k tomu nic víc dodávat. Možná pár historických fotografií.

Galerie postaveného modelu:

Aviatik Berg ve dvoumístném provedení a ještě v resinu.

Aviatik Berg C.I 1:48 Legato

Petr „KiR“ Keisler

Roku 1917 byl zalétán stroj Aviatik Berg C.I. Již první zkušební lety, které prováděl plukovník Emil Uzelac byly velmi úspěšné a proto nic nebránilo, aby byl tento letou uveden do sériové výroby. Výzbroj tohoto stroje se skládala z pevného nesynchronizovaného kulometu Schwarzlose, který byl umístěnnad baldachýnem horního křídla a pak z jednoho pohyblivého kulometu Schwarzlose, který ovládal pozorovatel. Tyto stroje byly nasazeny na Italské frontě a v Haliči. Aviatik Berg C.I sloužil při průzkumných akcích, ale pro svojí křehkou konstrukci docházelo u těchto strojů k častým poškozením. Z tohoto důvodu dávali piloti přednost starším letounům Hansa Brandenburg C.I.

Stavba na Modelforu: http://www.modelforum.cz/viewtopic.php?f=71&t=62854

Galerie postaveného modelu:

Dobré modely se vracejí, aneb Hansa od Legata podruhé.

Hansa Brandenburg B.I 1/72 Legato

Michal  “Turboduck“  Sudek

Galerie Turboduckova modelu:

Jeden ze starších modelů od Michala se na tomto SIGu  již ukázal  v provedení Martinose zde: http://www.chmelnice.org/index.php/2011/04/hansa-brandenburg-b-1-serie-05-legato-172/#more-151

„Tripe, Tripe !!!“

Sopwith Triplane  1/48 Eduard Profipack

 Michal „Turboduck“ Sudek

Trocha historie:

…byl britský jednomístný trojplošný stíhací letoun používaný během první světové války.  Byl vyráběn společností Sopwith Aviation Company.  Navržen byl, stejně jako Sopwith Pup, Herbertem Smithem, jenž použil podobný trup i ocasní plochy jako u Sopwith Pupu. První exempláře byly poháněny devítiválcovým rotačním motorem Clerget 9Z o výkonu 110 hp, ale většina dostala motor Clerget 9B o výkonu 130 hp.  Nejméně jeden Triplane byl testován s rotačním motorem Le Rhône 9J o výkonu 110 hp. Sopwith Triplane vstoupil do služby u Royal Naval Air Service a Francouzského námořnictva  v listopadu 1916. Celkem bylo vyrobeno 152 strojů. Podle skoro všech svědectví se Triplane pilotoval velmi snadno a příjemně a jeho ovládání bylo účinné a dobře vyladěné.  Na rozdíl od slavnějšího Sopwithu Camel šlo Triplane vytrimovat tak, aby letoun udržoval směr i bez zásahu pilota.  Triplane byl obratnější a rychleji stoupal než většina jeho konkurentů, ale zároveň byl také pomalejší v střemhlavém letu.  Navíc ve střemhlavém letu občas docházelo ke zhroucení křídel z důvodu nedostatečného vyztužení. Většina strojů byla vyzbrojena jedním synchronizovaným kulometem Vickers.  Pouze v šesti letounech byly instalovány dva kulomety Vickers. Původně měla být část vyrobených letounů určena pro Royal Flying Corps (RFC), ale tam nakonec dostaly přednost francouzské SPAD S.VII, a tak „Tripe“ sloužil exkluzivně u RNAS. Pokud by Triplane sloužil u RFC na počátku roku 1917, mohl značně zmírnit obrovské ztráty, které RFC utrpěl během tzv.  Krvavého dubna.  Nejznámější jednotkou létající na Sopwithech Triplane byla „Černá letka“ (z 10. námořní perutě), které velelo kanadské letecké eso Raymond Collishaw.  Jednotka si nárokovala 87 sestřelených německých letadel během tří měsíců, kdy byla vyzbrojena stíhačkami Sopwith Triplane.  Sám Collishaw si připsal na své konto 33 sestřelů na Sopwithu Triplane, více než kterýkoliv jiný pilot.  Po méně než roce byl „Tripe“ stažen ze služby a nahrazen výkonnějším typem Sopwith Camel.  Na Němce jeho výkony zapůsobily do té míry, že mezi německými konstruktéry na krátkou dobu zavládla „trojplošníková horečka“.  Ale všechny německé trojplošníky byly nakonec neúspěšné s jednou jedinou výjimkou, kterou byl slavný Fokker Dr.I.

  Několik obrázků z britského musea:

  Galerie postaveného modelu: