Dobré modely se vracejí, aneb Hansa od Legata podruhé.

Hansa Brandenburg B.I 1/72 Legato

Michal  “Turboduck“  Sudek

Galerie Turboduckova modelu:

Jeden ze starších modelů od Michala se na tomto SIGu  již ukázal  v provedení Martinose zde: http://www.chmelnice.org/index.php/2011/04/hansa-brandenburg-b-1-serie-05-legato-172/#more-151

„Tripe, Tripe !!!“

Sopwith Triplane  1/48 Eduard Profipack

 Michal „Turboduck“ Sudek

Trocha historie:

…byl britský jednomístný trojplošný stíhací letoun používaný během první světové války.  Byl vyráběn společností Sopwith Aviation Company.  Navržen byl, stejně jako Sopwith Pup, Herbertem Smithem, jenž použil podobný trup i ocasní plochy jako u Sopwith Pupu. První exempláře byly poháněny devítiválcovým rotačním motorem Clerget 9Z o výkonu 110 hp, ale většina dostala motor Clerget 9B o výkonu 130 hp.  Nejméně jeden Triplane byl testován s rotačním motorem Le Rhône 9J o výkonu 110 hp. Sopwith Triplane vstoupil do služby u Royal Naval Air Service a Francouzského námořnictva  v listopadu 1916. Celkem bylo vyrobeno 152 strojů. Podle skoro všech svědectví se Triplane pilotoval velmi snadno a příjemně a jeho ovládání bylo účinné a dobře vyladěné.  Na rozdíl od slavnějšího Sopwithu Camel šlo Triplane vytrimovat tak, aby letoun udržoval směr i bez zásahu pilota.  Triplane byl obratnější a rychleji stoupal než většina jeho konkurentů, ale zároveň byl také pomalejší v střemhlavém letu.  Navíc ve střemhlavém letu občas docházelo ke zhroucení křídel z důvodu nedostatečného vyztužení. Většina strojů byla vyzbrojena jedním synchronizovaným kulometem Vickers.  Pouze v šesti letounech byly instalovány dva kulomety Vickers. Původně měla být část vyrobených letounů určena pro Royal Flying Corps (RFC), ale tam nakonec dostaly přednost francouzské SPAD S.VII, a tak „Tripe“ sloužil exkluzivně u RNAS. Pokud by Triplane sloužil u RFC na počátku roku 1917, mohl značně zmírnit obrovské ztráty, které RFC utrpěl během tzv.  Krvavého dubna.  Nejznámější jednotkou létající na Sopwithech Triplane byla „Černá letka“ (z 10. námořní perutě), které velelo kanadské letecké eso Raymond Collishaw.  Jednotka si nárokovala 87 sestřelených německých letadel během tří měsíců, kdy byla vyzbrojena stíhačkami Sopwith Triplane.  Sám Collishaw si připsal na své konto 33 sestřelů na Sopwithu Triplane, více než kterýkoliv jiný pilot.  Po méně než roce byl „Tripe“ stažen ze služby a nahrazen výkonnějším typem Sopwith Camel.  Na Němce jeho výkony zapůsobily do té míry, že mezi německými konstruktéry na krátkou dobu zavládla „trojplošníková horečka“.  Ale všechny německé trojplošníky byly nakonec neúspěšné s jednou jedinou výjimkou, kterou byl slavný Fokker Dr.I.

  Několik obrázků z britského musea:

  Galerie postaveného modelu:

Neváhejte a přijďte se pochlubit svými modely

Přátelé, modeláři,
po loňském, velmi podařeném, vystoupení SIGU chmelnic na ModelBrnu, byl bych velmi rád, kdyby jsme s prezentaci modelů z období WWI pokračovali i dále.

Vzhledem k tomu, že se letos ModelBrno nekoná, zvu Vás na společnou presentaci na Panterscupu 17.3.2012.

Letošní SIG WWI bych rád kromě kromě nosné kategorie letadel rozšířil i o modely techniky, figurek, dioramat, lodí. Prostě o všechny typy modelů, které se tohoto zajímavého období týkají. Budeme mít vyhrazený stůl v prostoru SIGových prezentací (místnost v patře, kde jinak probíhá vyhlašování). Pro účastníky tak vznikne zázemí pro setkávání. Modely budem moci instalovat od 8:00 hodiny, kdy začíná přihlašování do soutěže..

Přátelé, rozhodnete-li se zúčastnit. Kontaktujte mne prosím prostřednictvím e-mailu nebo soukromou správou na Modelforu.

Všechny Vás srdečně zvu a těšim se na setkání.

Sláva Vaňous

Odkaz na stránky Pantercupu 2012:

http://www.pantherscup.cz/?page_id=1728&lang=cz

Připomínka loňské akce:

„Grosskampfflugzeug !!!“

Gotha G.III  1/72 Roden

 Michal „Turboduck“ Sudek

Trocha historie:

Gotha… první létající aparát těžší vzduchu, který dokázal bombardovat britská města po vzducholodích.

K prvnímu náletu bombardérů Gotha došlo v časném večeru 25.května 1917, kdy nad Británii přiletělo jednadvacet letounů. Od náletu nad Londýn je však odradila mlha, a tak bombardovaly Shorn Cliffecamp a Folkestone. Zabito bylo celkem pětadevadesát lidí a sto devadesát pět jich bylo zraněno. V té době neexistoval koordinovaný plán protiletecké obrany, stihači se pokušeli útočit jednotlivě na vysokoletící, dobře vyzbrojenou německou formaci. Přikladem je například sto třicet sedm letounů, které vystartovaly 22. srpna 1917, kdy panika kolem náletů Goth vrcholila. Zeppelíny a Gothy sice nedosáhly vysněného cíle, totiž zničení Londýna, ale rozhodně měly podstatný účinek a staly se předzvěstí ještě větších věcí, které měly nastat.

Galerie postaveného modelu:

Jak postavil „dřevěného opeřence“ Turbokačer?

Albatros D.I 1:32 Roden

Michal ‘Turboduck’ Sudek

Trocha historie:

Německý stíhací letoun používaný během první světové války, vyráběný firmou Albatros Flugzeugwerke.Cílem vývoje tohoto letounu bylo vyrobit lepší stroj než konkurenční francouzský Nieuport 11 či britský Airco D.H.2 . Stíhačka byla objednána v červnu roku 1915 a vývoj ukončen v srpnu 1916. Trup byl poloskořepinové konstrukce což byl na tehdejší dobu novátorský konstrukční prvek a letoun poháněl motor Benz Bz.III o výkonu 150 k (112 kW), nebo šestiválcový vodou chlazený Mercedes D.III o výkonu 160 k (119 kW). Do listopadu 1916 bylo do služby armády dodáno 50 kusů D.I, předsériových i sériových. Další objednávky však nepokračovaly, konstrukce letounu nevyhovovala pro špatný výhled pilota dopředu i vzhůru, takže byl nahrazen novým typem Albatros D.II

Galerie postaveného modelu:

A proč bych si měl ty stavebnice kupovat, když si je můžu sám postavit celé od začátku!

Novostavby chmelnic v měřítku 1:144 od Ondřeje.

Libor „Hellboy“ Mužík

Právě jsem dospěl k přesvědčení, že jsme jako plastikoví modeláři pořádně zmlsaní.  Řešíme kolik má který model dílů a jaké má doplňky, jestli se k němu dá dokoupit to nebo ono. A jestli je lepší měřítko 1:48, nebo kvůli detailům 1:32 nebo by bylo snad lepší zavést třeba 1: 8? To by ty modely byly už úplně dokonalé, zvlášť kdyby se toho znovu chopil nějaký známý režisér. Proto mě vždy příjemně překvapí že i v dnešní době jsou mezi námi modeláři kteří k tomu přistupují trochu jinak. Proč si model nepostavit jako úplnou novostavbu? A když už, tak proč ne zrovna v měřítku 1:144?

Takže bych Vám rád představil několik modelů od Ondry Mokrého který přesně takové modely staví. A podle mě docela pěkně. Ano, sice to nejsou Wingnuti ani Eduardi, ale když si představíte tu práci a výslednou velikost….. Moc se mi to líbí a  tak trochu závidím. Jak odvahu pustit se do úplných novostaveb tak i radost z vědomí mít něco co jiný nepostavil. A určitě až jednou dostavím těch asi padesát nebo možná i více stavebnic (radši to nepočítám) tak se taky o nejakou novostavbu pokusím. Slibuji.

Ale Vy se radši se podívejte na několik Ondřejových modelů.

Je ta barva pneumatik správná, nebo jen došla černá barva?

Barva pneumatik u letadel z Velké války

Jarda „Sheya“ Šebek

 Když jsem začínal znovu s modelařením, dostala se mi do ruky fotografie postaveného letadla z první světové války. Krásně zpracovaný model, ale měl světle šedé pneumatiky. Díval jsem se na to dost překvapeně. Pneumatiky mají být přece černé, ne? Že by autorovi došla barva?

Začalo mě to zajímat a zjistil jsem, že až v roce 1917 začala firma Michelin přidávat do kaučuku saze a to kvůli adhezi. Jak to ale bylo do té doby?

            Surový kaučuk? Sám o sobě je bílý, možná s nádechem do světle béžové. Tomu bych se i přikláněl, protože jsem viděl fotky motocyklů a aut z doby před WWI a ty měly takové hodně světlé pneumatiky.

            Ing. Jiří Chyba z Kaučuku a.s. mi ale napsal, že se surový kaučuk konzervuje (a vždy konzervoval) tzv. „uzením“, čímž vznikne barva tmavě hnědá. Na komoditní burze je dokonce prý položka „Kaučuk RSS“, což znamená Rubber Smoked Sheet neboli uzený kaučuk.

            Ve sbírkách Národního technického muzea v Praze jsou podle slov p. Cenkra (kurátora sbírek NTM) motocykly a automobily z doby před WWI a ty mají barvu pneumatik tmavě šedou. Dokonce na některých monografiích prý objevil i barvu velmi světle růžovou (vzpomeňte na červené gumičky), jinde zase světle šedou.

            Kaučuk byl navíc strategická surovina a prohrávající Německo ho mělo nedostatek, takže možná použili i nějaké náhražky nebo různé příměsi.

            Jako perlička nakonec – při opravách se někdy montovala na některá letadla kola dřevěná bez pneumatik, ale zde šlo pouze o kola manipulační.

Tedy krátké shrnutí:

- černá (na některých spojeneckých letadlech po r. 1917)
- světle béžová (bílá)
- tmavě hnědá
- tmavě šedá
- velmi světle růžová
- světle šedá a další…

            Navíc při startech a přistáních na polních letištích zřejmě často docházelo k poškození pneumatik. Umím si celkem snadno představit, že mechanici vytáhli závlačku u poškozeného kola a rychle nasadili kolo jiné (aby poškozené mohli v klidu opravit). Tím podle mého názoru mohlo mít na letadle každé kolo jinou barvu.

Proč má jedno letadlo za jménem D a druhé R? Tak o tom rozhoduje všemocný IDFLIEG

Deutsche Luftstreitkräfte (Německé letectvo)  před rokem 1916 nazývané  Die Fliegertruppen Kaiserreiches des Deutschen (Císařské německé letectvo) nebo zjednodušeně Die Fliegertruppen byla letecká složka  Deutsches Heer (Německé armády) někdy také nazývané Heer Kaiserliches (Císařská armáda). Ta existovala od roku 1871 do porážky a následné kapitulace Německé armády v roce 1919. Samotné Deutsche Luftstreitkräfte bylo její součástí  od roku 1914 do konce války. Německé námořní letecké jednotky byly po celou dobu válečného konfliktu součástí  Kaiserliche Marine (Císařského námořnictva).

První letouny se však v Německé armádě objevují již kolem roku 1910. Jsou určena k průzkumu a ve některých případech k řízení dělostřelecké palby. Zde se však spíše používají upoutané balóny, které se pro tuto činnost v německé armádě používaly již v Napoleonských válkách. Zpočátku byly tyto letecké jednotky Luftstreitkräfte  nazývané Feldflieger Abteilungen (Polní letecké oddíly)  přidělovány  pod velení daných armádních seskupení v oblastech kde operovaly.

S pokrokem v letectví, vývojem letecké taktiky a příchodem nových typů letounů však toto přestalo vyhovovat. Proto došlo v roce 1916 k reorganizaci Německých leteckých sil a k vytvoření specializovaných leteckých jednotek.

Rozlišování a označení leteckých jednotek:

AFA – Artillerieflieger-Abteilung : Dělostřelecká pozorovací jednotka

AFS – Artillerieflieger-Schule : Dělostřelecká pozorovací škola

AFP – Armee-Flug-Park : Armádní letecký park

BZ – Ballonzug : Balónová četa

BG – Bombengeschwader : Bombardovací jednotka

Bogohl – „Bombengeschwader der Oberste Heeresleitung “ : Bombardovací jednotka pod přímou kontrolou vrchního velitelství německé armády

Bosta – Bomberstaffel : Bombardovací peruť

FFA – Feldflieger Abteilung : Polní letecká jednotka

FLA – Feldluftschiffer-Abteilung : Polní balónová jednotka

FestFA – Festungsflieger-Abteilung : Pevnostní letecká jednotka

FA – Flieger-Abteilung : Letecká jednotka

FA (A) – Flieger-Abteilung ( Artillerie ): Letecká jednotka (dělostřelectva)

FlgBtl – Flieger-Bataillon : Letecký prapor

FBS – Fliegerbeobachter-Schule : Letecká pozorovatelská škola

FEA – Fliegerersatz-Abteilung : Náhradní jednotka

FS – Fliegerschule : Letecká škola

JG – Jagdgeschwader : Stíhací letka Jasta –

Jagdstaffel : „Lovecká skupina „, -: stíhací perutě JastaSch –

Jagdstaffel-Schule : Škola stíhacích pilotů

KEK – Kampfeinsitzerkommando : Skupina jednomístných letounů – předchůdce Jasta

KEST – Kampfeinsitzerstaffel : Jednotka jednomístných letounů – předchůdce Jasta

KG – Kampfgeschwader : Bitevní letka

Kagohl – „Kampfgeschwader der Oberste Heeresleitung “ : Bitevní letka pod přímou kontrolou vrchního velitelství německé armády

Kasta – Kampfstaffel : Bitevní peruť

Luft – Luftschiff-Truppe : Letka vzducholodí

LsBtl – Luftschiffer-Bataillon : Prapor vzducholodí

Marine – Marine-Flieger : Námořní letecká jednotka

RBZ – Reihenbildzug : Fotoprůzkumná četa Schlasta –

Schlachtstaffel : Útočná letka Schusta –

Schutzstaffel : Obraná letka

Letecký systém označování letadel:

Protože každý výrobce označoval své letouny svým interním označením a typy se při zařazování do bojové služby mnohdy podobaly (pletly) bylo třeba zpracovat systém pro jejich označování. Toho se ujal IDFLIEG - Inspektion der Fleigertruppe (Inspektoriát leteckých jednotek).

Jedním z jeho nejdůležitějších oddělení bylo

Flugzeugmeisterei der Inspektion der Fliegertruppen (Ředitelství výroby letadel).

To se skládalo ze šesti oddělení:

1. Abteilung für Konstruktions Neuheiten (Konab) – oddělení zabývající se vynálezy a patenty

2. Prüanstalt und Werft  (PUW) – Testovací sekce - dělali  destruktivní zkoušky letadel, motorů, bomb,  atd. 

3. Zentral-Abnahme-Kommission (ZAK) – Centrální schvalovací komise. 

4. Licht und Bildabteilung (Lubia) – Fotografické oddělení.

5. Waffen und munitions-Beschaffungsamt (Wumba) – Plánování a dodávky materiálů a celků pro výrobu letadel

6. Fabrikaufsicht and Motoren Abteilung (Moba) – Inspekce u výrobců letounů a motorů

Systém označování se používá pro označování vojenských letadel těžších vzduchu od počátku Luftstreitkräfte do konce první světové války. Nikdy nebylo používáno na letouny německého námořnictva ani na létající stroje lehčí vzduchu.

Kategorie letadel:

A - jednoplošník - bez dalších specifikací, i když se většinou jednalo o neozbrojené dvoumístné průzkumné a cvičné letouny s motory o nižším výkonu.

B – dvouplošník - bez dalších specifikací, většinou se jednalo o neozbrojené dvouplošníky s motory o nižším výkonu, většinou užívalé ke školním účelům

C – dvoumístný ozbrojený dvojplošník – Jednalo se o první nový typ, označovaný po vypuknutí války a také první s další specifikací, kde kvůli snížení zranitelnosti spojeneckými piloty byl typ „C“ vyzbrojený kulometem k obraně zadní polosféry ovládaný pozorovatelem a (později) i synchronizovaným kulometem ovládaným pilotem. Výkon motoru byl požadován vyšší než 150 hp (pozdější typy „C“ měly obvykle více než 200 hp).

CL – lehký dvoumístný ozbrojený dvojplošník – definováno v roce 1917. S tím jak se zvětšovaly letouny třídy C, vyvinula se podtřída CL- lehčí dvojmístné letouny které mohly být použity i jako dvoumístné stíhací. V praxi se však spíše používaly jako lehké bitevní. Výkon motoru byl omezen pod 200 hp a celková hmotnost pod 360 kg.

D – jednomístné ozbrojené letadlo – kategorie speciálně určena pro použití v nových Jasta stíhacích perutích (od roku 1916). Až do konce roku 1918, kdy bylo zjednodušené označení pro bojová letadla, „D“, znamenalo doppeldecker (dvouplošník). Po roce 1918 to již znamenalo pouze jednomístné ozbrojené, rozdíly v počtu a typu křídel již nebyly specifikovány.

Dr. – jednomístný ozbrojený trojplošník (Dreidecker)- označení používané od konce roku 1917 do roku 1918. Poté byly všechny stíhací letouny označovány D.

E – ozbrojený jednoplošník - používané od roku 1915 do 1918. V praxi se toto označení používalo nejvíce pro jednoplošníky Fokker. Na konci roku 1918 se poslední typ Fokker E.V přejmenoval na D.VIII a toto označení v podstatě zaniklo.

F - jednomístný ozbrojený trojplošník – označení používané krátce v průběhu roku 1917. Použito bylo pouze na Fokker F.I, který byl při náběhu sériové výroby přejmenován na „Dr.I“

G – ozbrojený dvouplošný bombardér se dvěma nebo třemi motory ( grosse – „velký“) – označení používané od roku 1916. Tyto letouny byly původně označovány K (viz níže).

GL- rychlejší dvoumotorové letadlo vhodné pro použití jako denní bombardér nebo na dlouhé vzdálenosti – označení používané od roku 1918. Hmotnost a rozpětí křídel byly sníženy a posádka byla omezena na dva členy posádky.

J – obrněný víceúčelový – označení používané od roku 1917. Letouny se ve většině případů podobaly typu C, lišily se hlavně přidaným pancéřováním. Výjimkou byl Junkers J.I stavěný od začátku jako bitevní.

K – ozbrojený dvouplošný bombardér se dvěma nebo třemi motory – označení bylo používáno v roce 1915, ale již od roku 1916 je označení nahrazeno G.

N – dvoumístný jednomotorový noční bombardér – označení používáno od roku 1918. V podstatě typ „C“ s delším rozpětím křídel na zmenšení plošného zatížení.

R – bombardér s nejméně třemi, v některých případech až šesti motory ( Riesenflugzeug – „obří letadlo“). Důležitým rozlišovacím znakem od třídy G (kromě velikosti), bylo to že všechny motory by měly být dostupné za letu.

Systém přestal platit s koncem německého vojenského letectva po příměří.

Galerie dvou starších, ale velmi povedených modelů od Jardy „Sheyi“

Sopwith Tabloid/Schneider 1:48

Jarda „Sheya“ Šebek

Trocha historie na začátek:

Sopwith Talboid vznikl již v roce 1913, původně jako dvojmístný dvouplošník se sedadly vedle sebe. Křídla neměla křidélka ale natáčely se celé jejich konce pomocí systému vypínacích drátů. Nejvýznačnějším vzhledovým rysem byl zcela zakapotovaný motor v elegantním krytu. To a velmi lehká konstrukce tomuto stroji propůjčovaly na tehdejší dobu zcela mimořádné výkony. S 80 koňovým motorem Gnome Mossoupape dosahoval rychlosti  148km/k a jeho výdrž při letu se dvěmi osobami byla přes dvě a půl hodiny. Proto se stal jasným kandidátem pro soutěž Schneider Trophy. Do draku letounu byl zastavěn výkonější  Gnome Mossoupape o výkonu 100 koní a letoun byl přestavěn na plovákový. Nejdříve měl jeden centrální pod trupem, ale již při pojíždění na hladině se letoun převrátil. Řešení bylo velmi jednoduché, původní plovák byl rozříznut na dva a poté připevněn pod křídla. Po vyzkoušení byl letoun neprodleně i se svým pilotem Howardem Pixtonem přesunut do Monaka na soutěž. Převaha Tabloida oproti ostatním zúčastněným letounům byla taková, že soupeři startující po něm, se ani neobtěžovali na start. Pixton létal každý okruh o zhruba o 1/3 rychleji než jeho soupeři, 28 okruhů prolétl  průměrnou rychlostí 139,6 km/h, a do posledních dvou otevřel plynovou páku naplno a absolvoval je rychlostí 148 km/h, čímž překonal světový rychlostní rekord hydroplánů.

Ve své jednosedadlové variantě šel Sopwith Tabloid do sériové výroby v roce 1914 a byl používán jak RFC tak i RNAS. Tabloidy byly nasazeny ve Francii jako rychlé průzkumné a pozorovací letouny. Výzbroj letounu byla různorodá, od osobní zbraně pilota až ke kulometu Lewis. Ten byl některých variantách upevněn nad horním křídlem a střílel nad okruhem vrtule, jindy byl upevněn na úchytu vedle kokpitu pilota a některé letouny jej měly v ose letounu a při střelbě skrz okruh vrtule kolizní kulky odrážel deflektor na vrtuli.

Letouny vybavené plováky byly pro sériovou výrobu na počest slavného vítězství pojmenovány Sopwith Schneider. Nelicenční verze byla stavěna v carském Rusku pod názvem Lebeď. Zatímco Tabloidy byly z první linie stahovány již v roce 1915, plovákové Schneidery vydržely ve službě až do roku 1918.

Galerie Sopwith Tabloid:

Galerie Sopwith Schneider-Baby:

Všechno nejlepší, příjemné prožití Vánočních svátků, bohatého modelářského Ježíška a hodně zdraví a spokojenosti do příštího roku všem.

123►